Historická exkurze

Někdy v roce 2000 zveřejnila (dnes již neexistující) firma Agenda Computing svůj záměr vyrábět a prodávat relativně levný kapesní počítač. To by nebylo nic až zase tak neobvyklého, v té době byly populární třeba kapesní počítače firmy Palm, zatímco slavný Newton od Apple se už dokonce nacházel na smetišti dějin.

Přestože v té době už nebylo úplně nemožné vidět Linux na kapesním počítači - třeba právě na tom Palmu, zpravidla se jednalo o přístroje, které byly dodávány ji jiným operačním systémem, a Linux se na nich rozběhával dodatečně (s většími nebo menšími obtížemi, které souvisely i s tím, že původní systém často nebylo možné z přístroje odstranit). Firma Agenda Computing však nabízela přístroj, který byl k provozu Linuxu přímo určen (žádný jiný operační systém nebyl dodáván).

Další, tehdy nezvyklou věcí, bylo to, že ten Linux měl být minimálně modifikovaný, a to jak jádro (které samozřejmě muselo obsahovat ovladače specifických zařízení, jako je třeba dotykový displej), tak i součásti uživatelského prostředí. Na přístroji totiž běžela verze "desktopového" prostředí X Window System, a to v tehdy nejpopulárnější implementaci XFree86. Jako grafická knihovna pak posloužila FLTK ve verzi 1.x.

Přístroj se začal prodávat během roku 2001 a slavil určitý úspěch - vznikla kolem něj jistá komunita uživatelů a vývojářů, objevily se různé aplikace - což byla jistě v nemalé míře zásluha zvolených knihoven, protože FLTK je poměrně jednoduše zvládnutelná knihovna a vyvíjet a testovat se dalo přímo na stolním počítači. Taky pro FLTK už v té době spousta programů existovala a stačilo jen provést nějaké úpravy pro jejich přizpůsobení malým rozměrům obrazovky PDA (k čemuž pomáhaly i nadstavby FLTK, např. flpda).

Nicméně úspěch zařízení byl asi menší než firma očekávala (taky mohl hrát roli fakt, že pro malou firmu je obtížnější udržet nízkou cenu zařízení - což se nutně projeví na vybavenosti přístroje v porovnání s konkurencí od větších firem, které mívají přístup ke komponentům za nižší ceny, jsouce schopny jich nakupovat mnohem větší objemy) a v té době již viditelný nástup PDA s barevnými displeji. Takže Agenda Computing poměrně záhy ukončila činnost a očekávaný nástupce s barevným displejem už nikdy nevznikl.

Nicméně VR3 se prodával dál, a to firmou SoftField Research, a to docela dlouho, minimálně do roku 2008 (ale nyní se zdá, že teď už to taky mají za sebou). SoftField dokonce prodával mírně vylepšené VR3 ve verzi s větší RAM. Ale prodával (možná jen vyprodával?) je velmi tiše, bez nějaké větší reklamy, takže asi taky ne ve velkých množstvích.

Technické parametry

Agenda VR3 byla vydána v několika verzích - vývojářské (se slabším hardware), komerční (ta je asi nejrozšířenější) a ve vylepšené od SoftFieldu, nicméně hlavní rozdíl té vylepšené verze spočívá v 16 MB operační paměti.

Tedy Agenda měla MIPS procesor of NEC na frekvenci 66 MHz (pro srovnání - tehdy ještě běžné a cenově porovnatelné "černobílé" Palmy měly Motorolu řady m68k kolem 16-33 MHz), 8 MB operační paměti (hodnota podobná jako u konkurence) a flash paměť (pro operační systém a data) o velikosti 16 MB (což pro změnu zase nebylo až tak málo). Připojení se provádělo pomocí sériového portu (na přístroji je speciální konektor do kolébky) nebo pomocí infračerveného přijímače a vysílače (ona má Agenda ve skutečnosti vysílače dva - jeden pro přenos dat a druhý, silnější, pro použití v úloze dálkového ovládání). Pak má taky několik tlačítek (přesně 7) dotykový displej o úhlopříčce kolem 4". Displej je černobílý (uvádí se 16 odstínů šedé) a má rozlišení 160x240 bodů (palmy měly klasicky čtvercový 160x160, šířka displeje je třeba u Palmu III prakticky shodná, ale je pochopitelně nižší). Displej má samozřejmě podsvícení pro práci ve tmě. Je to podobné jako černobílých u Palmů - v šeru to není nic moc, pro práci je třeba mít buď hodně světla nebo hodně tmy.

Ta tlačítka jsou poměrně zajímavě umístěná - pod obrazovkou jsou šipky vlevo a vpravo, zatímco na levém boku nahoře jsou klávesy "Page Up" a "Page Down" a pod nimi je vypínač. Není to tak nepohodlné, jak by to mohlo vypadat, při držení v levé ruce je to pro listování textem velmi praktické. Další dvě klávesy fungují jako Shift a jsou po obou bocích přístroje dole - stisknou se dají dlaní. To jet taky málo běžném, ale pči psaní textu docela praktické. "Tlačítko" Reset je schované v dírce na zadní straně přístroje, podobně jako u většiny ostatních PDA.

K ovládacím prvkům patří i lišta na spodním okraji displeje, kde jsou nakresleny ikonky programů - ty lze spustit klepnutím na příslušný obrázek pomocí dotykového pera (je to podobné jako u Palmu).

Přístroj má ještě jednu pěknou "vychytávku", která se moc nevidí. Protože se ovládá perem (jeho šachta je na pravém boku přístroje), disponuje vypínačem, který je aktivován vysunutím nebo zasunutím toho pera. Chcete pracovat - stačí vysunout pero. Chcete skončit - zasunete ho zpět. Pokud je to potřeba (např. pro čtení, když pero nehodláte potřebovat), je možné přístroj zapnou nebo vypnout normálním vypínacím tlačítkem.

Pokud se mi podařilo dohledat, tak existovaly tři barevné variace: s neprůhledným černým krytem (je lesklý a jsou na něm vidět škrábance a otisky prstů), s průhledným modrým a s průhledným bezbarvým (či bílým) krytem. Já mám černý přístroj a až na ty škrábance vypadá i dnes dosti elegantně (řekl bych, že lépe, než ty průhledné).

Základní software

To je celkem jednoduché: Linux 2.4.0 (projekt Linux VR, dnes taktéž na odpočinku), XFree86, FLTK 1.x. A samozřejmě BusyBox. Během života přístroje vzniklo několik "distribucí", vesměs šířených v podobě obrazů do flash paměti, taktéž jsou k mání překladače a tak podobně.

Výchozí výbava nebyla na kapesní počítač úplně špatná: kalendář, úkolníček, poznámková aplikace, kalkulačka, nějaké hry, e-mailový klient, terminálový emulátor (rxvt), synchronizační program...

Se synchronizací zatím nemohu sloužit, ještě jsem se neodvážil použít (existuje "stolní" aplikace pro Linux, přímo Agenda Computing dodávala program pro Windows, který snad uměl komunikovat i s MS Outlokem, ale tento program jsem na vlastní oči také neviděl).

Data však nejsou ukládána v nějakém supertajném propietárním formátu, používá se Berkeley DB. Poznámky se ukládají jako prosté textové soubory (dokonce s koncovkou *.txt), takže s těmi je to ještě jednodušší.

Komunikace s přístrojem se děje přes sériový nebo infračervený port. Kromě synchronizačního protokolu jsou na přístroji k mání a k připojení servery pro rsync a telnet, takže spojení a ovládání standardními prostředky z Linuxu by nemělo činit potíží (mě to tedy funguje... i když rsync klient v nových distribucích brblá něco o tom, že server je příliš starý, a že ho mám upgradovat - ale funguje). Samotné připojení se děje protokolem PPP.

Ve starších recenzích se lze dočíst, že přístroj je poooomaaaalyyyyy. Není to pravda a tato informace pramení zřejmě z toho, že většina recenzí vznikla na základě používání původní (slabší) vývojářské verze přístroje, kterou výrobce nabízel novinářům k otestování. Běžná aplikace (např. všechny výše jmenované) startuje asi sekundu maximálně dvě, což je u spousty novějších přístrojů často dost utopická představa (ovšem staré Palmy na tom byly často ještě lépe) a běží taky rychle (odezvy jsou bez problémů i při několika současně spuštěných aplikacích).

Další software

Existuje toho celkem dost, ale s postupem času se některé věci (nebo alespoň jejich verze pro VR3) už stačily vytratit. Třeba textový editor FlWriter jsem pro VR3 zkompilovaný nenašel (a zatím jsem se o samostatný překlad ani moc nepokusil).

Pokud jde o tabulkový kalkulátor, na své si přijdou především příznivci klasického sc, kteří si mohou vybrat ze dvou grafických klonů: xspread a port na FLTK nazvaný FlSpread. Druhý jmenovaný jsem zkoušel a kromě drobnosti, že odmítá načítat soubory s koncovkou *.sc a trapně trvá na tom, že musí být *.xsw, tak ještě nemá rád "větší" soubory (moji tabulku o asi 300 řádcích načítal tak dlouho, až jsem ho ukončil), na malé věci a drobné výpočty se ovšem hodí dobře.

Najdete i Gnuplot, dokonce i matematický systém Yacas se dá vygooglovat. Z ostatních programů minimálně dvě čtečky elektronických knih: TWReader na některé "kapesní" formáty (Aportis Doc, Plucker) a FreeType Reader na čistý text (mimochodem je to od autora DJGPP, tedy portu gcc do DOSu). Na čitelnou češtinu se zde ovšem radši moc netěšte.

Asi bych neměl zapomenou ani na Bash 2.x (to pro ty, kteří potřebují provozovat shellové skripty) a na řadu her (Tetris, nějaké karty, miny). Port Dooma se mi už dohledat nepodařilo, škoda.

Je třeba dát si pozor na jednu "drobnost" - v průběhu vývoje se měnilo rozhraní knihoven, to novější se označuje jako "snow" a je úspornější (na PDA je nezbyné šetřit místem). Jenže starší a novější rozhraní nejsou kompatibilní, takže na "snow" systému vám "ne-snow" aplikace (třeba ten Yacas, ale i další) nepojede.

Odkazy na řadu programů jsou i na Agenda Wiki, ale musíte je najít mezi těmi tunami spamu, které tam teď jsou.

Praktické používání

Přístroj jsem si pořídil spíše do sbírky, takže jej nehodlám aktivněji používat, nicméně pár dní jsem to zkusil. Chvílemi budu asi srovnávat i s Palmem III, který jsem používal delší dobu (srovnávat s Nokií 770 nebo N800 asi už není na místě). Musím, ale podotknout, že můj "nový" VR3 má cosi za sebou (upadlý a opravovaný kryt displeje, špatně funkční levé tlačítko a tak).

Přístroj se v ruce drží překvapivě dobře a ani není moc těžký. Trochu mě překvapilo, že krytka baterií (2xAA) je přišroubovaná kovovým šroubkem (dá se vyšroubovat i nehtem, takže není problém), ale po tom, co se mi na Palmu rozbil zrovna zobáček na krytce baterek, to už to chápu.

Ani ta tlačítka nejsou rozmístěná tak hloupě, jak to na první pohled vypadá a ovládají se dobře (tedy - uvítal bych ještě tlačíto pro Enter, případně pro otevření nabídky aplikací). Funkce tlačítek by ovšem mělo jít přemapovat, což jsem nezkoušel.

Psaní je možné provozovat pomocí virtuální klávesnice a pera (jde to lépe než to vypadá), případně pomocí rozpoznávání znaků (verze xscribble). Na můj vkus je to rozpoznávání dost přecitlivělé a s Palmem jsem se dokázal dohodnout podstatně rychleji (takže dávám přednost té virtuální klávesnici, která mimochodem obsahuje vše potřebné - i Esc, Ctrl, Alt,...). Klávesnice se aktivuje klepnutím na ikonku klávesnice (pod displejem vpravo).

Čtení taky jde - na silném osvětlení (venkovní slunce) je displej jasně a dobře čitelný (a ne jako mnohé barevné), ve tmě lze použít podsvícení. Slabší je to v šeru, kdy je podsvícení ještě nedostatečné (a taky žere baterky), ale už není dost světla na čtení bez něj. Ale to je problém asi všech přístrojů s černobílým displejem (včetně nového WikiReaderu).

Kalendář, úkolníček a poznámkovač jsou funkčně jednoduché, ale praktické, kalendář pochopitelně umí zvukovou signalizaci akce. Kalkulačka obsahuje přesně ty funkce, které se mi hodí, a které ještě zvládám používat - základní operace, goniometrické funkce, mocniny, jednu paměť a pár dalších drobností. Tabulkový kalkulátor je taky na podobný přístroj dostatečný (umí zhruba to, co původní sc).

Čtečku elektronických knih jsem moc nezkoušel - pomazal jsem nějaké věci po původním uživateli a teď mi odmítá fungovat. Ale ono tam stejně nijak moc místa na knihy není - základní systém je read only a po smazání všeho ostatního mám asi 2 MB místa na data a programy, což není zrovna moc.

Výdrž je otázkou - na Agenda Wiki se k tomu najde pěkná stránka, já mám od neděle v přístroji 1000 mAh akumulátory a teď (čtvrtek) jsem na 68% (podle toho, co tvrdí VR3 - počáteční hodnota byla prý 75%, i když nabíječka baterií se tvářila, jako že je úplně nabito). Tak si to přeberte.

Závěrem

Když jsem poprvé Agendu VR3 spustil, tak jsem byl dost překvapený nakolik povedený a "vyladěný" přístroj to je. Samozřejmě, je na něm poslední dostupná distribuce (cca z roku 2003), ale i tak. Aplikace startují a běží rychle (rychleji než na Nokii 770 s 64 MB RAM), mašinka zvládá multitasking, textová pole jsou snadno dostupná a nikde se neschovávají (jak se to někdy děje v SHR na Freerunneru), nejsou tam žádné zbytečné a zdržující animace nebo podivná "cool" grafická udělátka, ale prostě to funguje. Samozřejmě, spuštěním více velkých aplikací se dá dosáhnout zpomalení, ale to jde všude.
Totéž se dá říct o hardware. Rozložení tlačítek je sice trochu neobvyklé, ale nečekaně praktické, displej je velký a čitelný, uspávání a probouzení je okamžité (než vysunu dotykové pero z šachty, tak zcela "obživne" a usne taky dřív, než stihnu pero zcela zasunout). Jediná zásadní závada na mém přístroji je v kloubu krytky displeje - předchozí uživatel ho musel nahradit novým, protože starý nevydržel (předpokládám tedy, že ten kloub nebyl až tak pevný, jak by se slušelo). Ale to je asi tak všechno (a přístroj je osm let starý a viditelně celkem intenzivně používaný).

Pokud si člověk uvědomí, že má v ruce přístroj s 66 MHz nízkovýkonovým procesorem a 8 MB paměti, tak mu nezbývá, než žasnout. Proti starým Palmům je samozřejmě v nevýhodě v počtu dostupných programů, případně v jejich možnostech, ale zase má multitasking, průhlednější formáty souborů a možnost snadno portovat "normální" programy. Odezvy grafického prostředí bych hodnotil jako víceméně srovnatelné, displej (Agenda VR3 versus Palm IIIx) považuji za trochu lepší u Agendy pokud jde o čitelnost. Samozřejmě na větším displeji (zase Agenda) je vidět více informací.

Vypadá to, že je škoda, že se jeho výrobci nepodařilo pokračovat - možná bychom měli nativní linuxová PDA a telefony dřív a možná i lepší než je současná nabídka podivných přístrojů provozujících nenažrané Qt nebo Gtk+ nebo věčně nedokončené prostředí Enlightenmentu (nemluvě o různých obskurních WebOSech a Androidech s jejich vlastními vymyšlenostmi)...

[Tiskni] [Přidat komentář]